Rok 2007

Druhé místo v Pravoníně

Tak nám zase začal soutěžní rok. Jako vždy si dáváme ty nejvyšší cíle, kterými jsou vítězství na okrskové soutěži a umístění do první trojice na okresní soutěži. Letos vyšlo pořádání soutěžě na SDH Pravonín. V rámci oslav výročí založení sboru se zde konala okrsková soutěž. Je to přesně 5 let, kdy jsme poprvé vyběhli naostro k požárnímu útoku a za tu dobu jsme neměli skoro žádný větší úspěch na okrskových soutěžích. A když jsme měli jet do Pravonína, očekávání bylo veliké. Zde se Daměnicím tradičně daří a zde jsme také vyhráli třetí okrskový titul za sebou. To už je ale v dobách dávno minulých. Teď se jel předvést nový tým a bylo to na nás, abychom konečně dokázali, že máme na dobré časy.

Ještě než se začalo, proběhla pořadová disciplína. Sbor rozhodčích byl velmi přísný, a potvrdil stoupající prestiž této disciplíny. U mužů nedokázal nikdo odejít s čistým štítem a všem přiřadili minimálně 1 trestný bod. Nám se dařilo hůř. Dva chybějící povely velitele znamenaly 4 trestné body a tím hned na začátek nevýhodnou třetí pozici v hodnocení.

Po nástupu začali ženy na 100m, tradičně silné ženy z Načeradce zvítězily a formu potvrdily i dobrým útokem. A zaslouženě si odvezly 1.místo před ženami z Louňovic.

Na útok jsme šli hned ze začátku čtvrtí, hned po silných soupeřích z Kamberku a Načeradce, kteří odvedli slušné časy. Příprava proběhla v pořádku, lehká nervozita ale vrcholila. Bohužel jsme nebyli kompletní a tak na „B“ šel velitel Pepa Janouš! Co by nejstarší člen družstva šel naostro soutěžit po 5-ti letech. A hned jen s malou přípravou musel zvládnout složitý spoj. Po odstartování nebyl žádný problém s vlhkou trávou. Koš v kádi spolehlivě, „B“ a rozdělovač klaply, a proudy už v 18,1s seděly na čáře připraveni. S velkou rezervou sestříkly v čase 23,53s. Je to zatím náš nejlepší čas, kterého jsme dosáhli! Spokojenost byla veliká. A čekali jsme co předvedou soupeři.

Po útoku se běželo 100m. Skvělý čas 19,56s zaběhl Milan Koubík, který obsadil 3.místo v jednotlivcích.

milan_barca

Další naše časy stačily jen na průběžné 3.místo na překážkách. Po provedení disciplín jsme čekali jak dopadnou útoky. Stále jsme měli nejlepší čas útoku a oslabení muži z Louňovic předvedli čas 24,00s. Nakonec jsme zvítězili v požárním útoku a obsadili 1.průběžné místo.

Napjatě jsme se dívali na výsledkovou tabuli až napíší umístění. Bylo to 2.místo!!! A my jsme se mohli radovat. Kdybychom udělali pořadovou přípravu na 0 bodů, mohli jsme dokonce celou soutěž vyhrát. Ale nepovedlo se, a přesto jsme s umístěním spokojeni.

Zklamání na okrese

Výborný výsledek z okrskové soutěže nás navnadil na další postupové kolo soutěže v požárním sportu. Jako obvykle se okres konal na stadionu ve Vlašimi Na Lukách. Už jsme prostředí dobře znali z minulého roku, a tak jsme přijeli hlavně nasbírat další zkušenosti a pokusit se obhájit loňské 4.místo.

IMG_0717Právě do Vlašimi se vždy sjedou nejlepší týmy z celého okresu, a tak je úspěch na této soutěži hodnocen velmi vysoko. Tím spíše, že vítěz reprezentuje celý okres na krajské soutěži v Nymburku. Ale forma se zdála být dobře naladěná, a tak jsme prostě zkusili štěstí, a věřili že to dnes dáme co nejlíp.

100m s překážkami

Rozložení soutěže se léta nemění, a tak i letos začali jednotlivci na 100m. Podali jsme dost průměrné výkony, nutno poznamenat, že oproti loňsku jsme lehce zaostali. Ztráta nebyla tak citelná, ale šlo běžet určitě lépe. Po první disciplíně jsme se drželi na prvních pozicích. Byl to určitě dobrý základ pro celý den. Okres se nevyhrává jednou disciplínou a všemi, a musí prostě vyjít na co se sáhne, aby tým jako SDH Daměnice mohl výrazně zabodovat.

Štafety 4×100m

Do štafet jsme museli nasadit jen jednu čtveřici, protože nás opět nebyl dostatek na vytvoření dvou štafet. Stejní lidé jako loni, tedy: Michal-baráček, Standa-bariéra, Milan-lávka, Martin-minimax. Hlavně baráček nemáme vůbec nazkoušený, a tak musel Michal dělat co se dalo. I přes mírné zaškobrtnutí zaběhl celý úsek velmi rychle. Standa přelítnul bariéru jako by tam nebyla, a už se nesla proudnice k Milanovi, kterému se lávka i těžké spoje povedly na výbornou. A minimax v podání Martina stál taky za uznání. Výsledný čas byl dokonce lepší než loni, a tak jsme byli opravdu spokojení s výsledkem. Škoda jen několika chybiček, které by umožnily zaběhnout dokonce nejlepší štafetu dne. Bohužel se to nepodařilo.

Nevydařený útok

Před poslední disciplínou jsme se usadili na výborném druhém místě. Nechalo se útočit na postup, ale také všechno pokazit. My jsme počítali že minimálně stupně vítězů udržíme. Ze zadních pozic útočily silné týmy Bystřice a Sedlece. Na řadu jsme šli díky vysokému startovnímu číslu mezi posledními. Mezitím odpadly někteří menší favorité. Na základnách probíhaly velmi emotivní hádky. Rozhodčí přísně hodnotili výzbroj mužstva, a hlavně koše lítaly ven jako na drátě. Ale objektivně musím sdělit, že se vší úctou k organizátorům nebyly podmínky na obou platech rovnocené. Naše plato bylo velmi „utopené“ v zemi. Výška 10cm byla v pořádku, ale necelých 20cm směrem ke startovní čáře se povrch neúměrně zvýšil, a pokud by se měřila výška plata v tomto bodě vzhledem k urovni povrchu, nemohla by dosáhnout ani 5cm. S touto nevýhodou měly problémy všechny týmy co dělají koš „ze země“. Savice se dotýkala země, ačkoliv za normálních podmínek by tam musela být ještě mezera. Tím se jen vyhrotily hádky, ale do přestavování tratě se už nikomu nechtělo. Navíc v pravidlech není výslovně řečeno, že základna musí být na uplně rovném povrchu, je daná pouze její výška. Obecně se předpokládá, že kolem základny bude rovina, zatím jsem se také nesetkal se soutěží, kde by byla nerovnost tak veliká, ale s tím se bohužel nedalo nic dělat. Všem bylo jasné, že to musí zvládnout tak, jak to je. Naše příprava probíhala v poklidu, ale museli jsme změnit postavení koše, naše savice se totiž také dotýkala země. Po výstřelu to znamenalo mírné zpoždění v nabíračce. Ovšem i tak jsme dali vodu jistě, a mašina tlačila vodu do béček. Útok byl rozběhnutý parádně. Voda prochází rozdělovačem, a blíží se k proudům. A najednou bylo videt jen stříkající vodu v prostoru rozdělovače. Nikdo nevědel co se děje, kluci vepředu se snažili domnělé rozpojení hadic bleskově spojit. Ale jakmile viděli, že vlastně není co a kam zapojit. Bylo jasné, že tento útok nedokončíme. Z poslední „B“ hadice se vyvlíkla koncovka, a to je problém, který se na místě spravit nedá. Tím spíše to zamrzí, že koncovka byla nově zavázaná… Již 2× nás od úspěchu dělil nekvalitní materiál na třetím béčku. Dnes to byl pro změnu útok na mistra okresu. Objektivně musíme sdělit, že na první místo bychom museli naplnit terče pod 27s, což by byl náš nový rekord. Ale i to se mnohlo stát. Se vší pravděpodobností by nám ale druhé místo neuteklo, a to není také k zahození. Dnes jsme skončili tesně před bránou úspěchu. Stačilo vkročit, ale tak to prostě v životě (a nejen tom hasičském) chodí.

Blanický rytíř

Již pátý ročník poháru Blanického rytíře se konal v Louňovicích pod Blaníkem. Tento ročník byl spojen s oslavami 120. výročí založen tamního sboru. Vyrazili jsme se dvěmi stříkačkami, PS-8 a PS-12. Minulé ročníky se nesly v duchu úspěchů se stříkačkou PS-8, kdy jsme útočili vždy na první místo. Ale přeci jen kategorie PS-12 je o něčem jiném. A proto jsme chtěli prolomit výsledkovou krizi i s naší silnější mašinou. A řekl bych že se nám to podařilo :-D …

IMG_1338

Ale dříve než jsme mohli slavit, předcházel bohatý program. Nejprve se konal slavnostní průvod všech sborů od hasičské zbrojnice za doprovodu kapely. Na náměstí u památníku padlých byl položen věnec, zazněla státní hymna a byla uctěna památka padlým. Průvod pak pokračoval až na hřiště. Zaznamenal jsem, že se nenašlo moc hasičů, kteří vydrželi skutečně pochodovat celou trasu. A tak se z pochodu stala spíše vycházka obcí, při které jsme zablokovali provoz na několik minut.

Program by obohacen o ukázku historické techniky v podání hasičů z Kamberku, kteří nám ukázali zásah s koňskou hasičskou stříkačkou. Dále jsme viděli Tatru 815 a měli možnost vidět hasičský vůz Nissan Patrol. My jsme se ale spíše soustředili na vlastní přípravu a koncetrovali se na blížící se požární útoky.

Uvítali jsme, že místní sbor zařídil elektrickou časomíru s displejem. To na většině soutěží na Benešovsku chybí. Jednalo se o nástřikové terče na 10l. Čekali jsme mírně větší účast, několik známých sborů nedorazilo, ale i tak zde byla velmi dobrá konkurence podtržená dvěmi mužstvy domácích mužů. Najeprve si odbyly soutěž ženy. A my jsme šli na řadu až po ukázkách hasičské techniky.

V prvním kole nepadaly moc dobré čas. My jsme šli na věc v půlce startovního pole, vesměs průměrným výkonem, který předádíme standartně jsme ale dokázali rychle nastříkat za výborný čas 29,13s. Perličkou tohoto závodu bylo ovšem vystoupení domácích, kteří startovali poslední v prvním kole. Dokázali totiž nastříkat za úplně stejný čas jako my! A to při podpoře el.časomíry je na soutěži tohoto rozsahu hodně velká náhoda. Po prvních kolech jsme tedy vedli současně s domácími totožným časem.

Začátek druhého kola byl ve znamení velkého nástupu druhého družstva domácích. Časomíra se zastavila na suprovém čase 24,51s a znamenalo to hozenou rukavici hlavně nám, ale i dalším týmům. Laťka by opravdu hodně vysoko, i v druhém pokusu jsme dělali co se dalo, ale spíše jsme si potvrdili vyrovnanou výkonost časem 30,20s. Prozatím jsme byli druzí. Ani družstvu Načeradce se nepodařilo překonat náš čas, a tak jsme museli čekat na závěrečné vystoupení domácích. Pokud by překonali náš čas z druhého kola, byli by oni druzí. Pro takovéto momenty se vyplatí dělat požární sport. Není většího adrenalinu, než když vidíte, že soupeř rozběhl útok dobře, první proud již nastříkal a díváte na časomíru a přejete si, aby překročila alespoň o setinku váš výkon. Každý z týmu to asi prožíval jinak, ale když jsem viděl, že domácím časomíra ukrojila i poslední sekundu, kterou by nás mohli porazit, spadl mi velký kámen ze srdce. Nakonec tento útok zvládli za 31,86, a to stačilo na třetí místo. Škoda jen, že tento souboj nebyl o první místo, tam bychom se mohli radovat ještě víc.

V soutěži jsme pokračovali ještě se strojem PS-8. Dnes za nás poprvé běžel náš nový člen Karel. Jsme rádi, že se včlenil do týmu. Lidi se zájemem a nadšením zkusit něco nového velmi potřebujeme. A Karel by nám snad mohl pomoci na pozici pravého proudu a případně doplnit tým v běhu na 100m s překážkami. Karel se nevedl špatně, raději šel se slabším strojem. Na první pokus to pro něj úpně stačilo. První pokus se nám moc nevydařil a ten druhý zase nevydržela spojka na hadici. A proto jsme se rozhodli že všechny hadice doma převážeme, jinak by nám na každé soutěži kazily radost a jezdili bychom domů, aniž by si proudy sestříkly. V této kategorii jsme skončili až druzí, také za domácími. Karlův test ale dopadl dobře, takže s ním počítáme natrvalo.

Blanický rytíř tedy skončil úspěchem dvou druhých míst! Týmu prospělo, že jsme dokázali zabodovat i na nástřiky, a celé vystoupení tak skončilo velými oslavami, které jsme si užili. Kéž by jich bylo více v podobném stylu. Parádní pohár byl naplněn lahvemi šampusu, později vypit, málem částečně vylit, ale s radostí kolován každým členem týmu.

Memorial F. Procházky a V.Chalupeckého

Co Divišov, to pěkné počasí. Letos se nám to ale nějak pokazilo. Podmínky pro závod nebyly moc ideální, ale nepsaný vrchol sezony jsme nechtěli vynechat. Jak se nám letos povedl tento pohár se můžete dočíst dále.

Na uznávaný memoriál se sjelo opravdu velké množství družstev s celého okresu. Počet družstev mužů se vyšplhal až ke třiceti a ženy také přijely v hojném počtu. Orgnizátorům muselo asi hodně zatrnout, když už od rána pršelo a se začátkem soutěže se situace nezlepšovala. Ale i tak všechna družstva chtěla soutěžit, a tak se nebralo na počasí ohled. Každoroční plechovky byly nahrazeny nástřikovými terčy, s kterými máme letos hodně zkušeností, nicméně i tam máme rezervy. Proto se nedalo tak jednoznačně říci, zda jsme měli výhodu nebo ne.

Tradičně začaly ženy. Počasí se všemožně točilo, a tak některým útoky vyšly a jiným bohužel dost nepříjemně mrholilo. Nástřikové terče daly opravdu některým družstvům zabrat, což ale platilo u mužu dvojnásob. Šlo se na 2 kola. Základny poprvé 5min příprava, poté 3min kvůli zrychlení soutěže. Nám tato uprava nevadí, a ostatním také asi ne, i když je tam lehce fofr.

V pořadí druhá soutěž to byla pro nového člena Karla. Neměl to zrovna jednoduché. První soutěž bežel se slabší stříkačkou, a dnes musel zaběhnout čas s vodou za zády na podmáčeném terénu a navíc na nástřiky, asi nejhorší varianta co jde. Ale my mu věřili, proto k nám taky přišel, aby se popral s nástrahami, které hasičina přináší… Uvítali jsme, že nám přibyl malý fanclub složený z členů jeho rodiny. To se často nevidí, aby Daměnicím drželo pěsti tolik fanynek. Připočteme-li fanclub rodiny Koubíkových, které vděčíme za veškeré video-materiály a fotky, tak jsme měli hodně velkou podporu za zády!

První útok se bežel na již hodně blátivém terénu. Jak říkali běžci, bylo opravdu težké se vůbec pořádně rozběhnout, protože nohy se bořily, a tak se na první pokus nepodařilo ideálně roztáhnout vedení. Bohužel Karel tím pádem nedoběhl až k čáře, a z hrůzou v očích se musel prát s příchozí vodou, která s ním docela zamávala. Teprve dnes poznal, že to neni zas taková sranda, a musí být připravený. Tento útok jsme splnili ve špatném čase a ačkoliv byla voda rychlá jako bývá, proudy jsme si zalily.

Druhý pokus měl snad napravit předchozí nezdar. Tentokrát byla voda o něco pomalejší a vedení jsme roztáhli dobře. Jak jsem psal již nahoře, nevím zda jsou nástřiky naší výhodou. Ale zatím neumíme nastříkat kvalitně. A tak jsme prostříkali dobrý čas vlastně sami. Výsledekem kolem 30s jsme sice zlepšili předchozí vystoupení, ale na nejlepší to nestačilo.

V silné konkurenci jsme obsadili 7.místo. Když jsme se mohli ohlédnout za sebe a vidět ten obrovský zástup týmů, které jsme porazili, tak to nebyl až tak špatný pohled. Ale na druhé straně stál menší zástup týmů, které se nám ještě porazit nepodařilo. No snad někdy sesadíme Zdislavice z jejich trůnu a prerušíme jejich kralování právě v tak úrodné půdě jakou Divišov je.

O pohár starosty SDH Bystřice

Posledním vystoupením našeho družstva byla účast na soutěži v Bytřici. Letos jsme některé soutěže museli vynechat, a proto jsme se chtěli zúčastnit alespoň ještě jedné soutěže. V Bystřici jsme zatím nikdy nebyli. Právě proto jsme vyrazili až sem, abychom se v letošní sezoně naposled proběhli.

Přivítal nás útulný areál Bystřických hasičů, kteří si ho vybudovali jako tréninkové prostředí. Hned v úvodu soutěže jsme si všimli kvalitně zaplněné startovní listiny. Některé týmy jsme znali, a o jiných jsme zase slyšeli z doslechu, nebo jsme věděli, že budou velmi kvalitní.

Soutěž začali netradičně muži, což nám vyhovovalo, alespoň byla dráha suchá. Hned první tři pokusy byly přímo brutální. Zdislavice hodily čas 19,85s a další týmy šli hodne pod 21s. Rychlé sání bylo samozřejmostí a útoky byly opravdu povedené. Naše družstvo bylo na řadě až v závěru startovní listiny. Náběh na základnu byl na pevném podkladu, což se nejem nám velmi líbilo. Náš první pokus byl hodně průměrný, problém s košem nás přibrzdil. Jelo se pouze na plechovky a na ruční stopky. Nám byl naměřen čas 23,22s. Je to sice oficiálně náš nejlepší čas, ale to je dáno i tím, že jsme letos běhali hlavně nástřiky a plechovky nebyly tak často. Jindy bychom byli s tímto časem spokojeni, ale o třídu vyšší lepší časy soupeřů nám náladu zkazily.

Druhé kolo bylo hodně podobné předchozímu. Většina týmů ještě přidala, na prvních pozicích bylo opravdu těsno a rozhodovaly setiny. I náš druhý pokus se nesl ve znamení problémů s košem. Byly ještě větší než poprvé, a tak šla voda hodně pomalu. Na zlepšení času to ani náhodou nestačilo. A tak jsme se museli spokojit se získaným časem v prvním kole a celkovým 9.místem. Zbytek soutěže provázela špatná nálada. Bylo potřeba říct, co se dnes stalo. V našem týmu si snažíme chyby nevyčítat, ale otevřeně si chyby přiznat. Dnes byl výkon ovlivněn chybou na koši. Ale možná s námi zacloumalo to, že jsme byli vhozeni do tak ostré konkurence. Tak velkou koncentraci kvality jsme na soutěžích Benešovska ještě nezažili. Časy prvních tří byly: 19,85s; 20,50s ;20,53s. Nebylo zde slabých týmů, ale v podstatě jen ty špičkové. A mezi nimi jsme dnes propadli. S tímto faktem jsme odjížděli domů.

Závodní sezona byla tímto závodem ukončena. Zažili jsme několik úspěchů, ale i neúspěchů. Celkově se jednalo o dobrý rok. Pokud bychom se umístili na okresní soutěži lépe, mohla se zařadit celá sezona do těch nejvíce povedených. Stále nám chybí nějaké pořádné první místo mezi elitou. Proto se budeme snažit jít v další sezoně více za vítězstvím. O výsledcích týmu se samozřejmě dočtete na těch stránkách.

Rok 2005

Okrsková soutěž Načeradec

Letošní sezonu jsme začali okrskovou soutěží, již třetí v pořadí v naší kariéře. V rámci výročí oslav se pořádání soutěže ujali hasiči z Načeradce, kteří uspořádali velice povedenou soutěž. Počasí vyšlo porádně a tak nic nebránilo tomu, aby všechny týmy předvedly dobré výkony.

Sraz družstev se konal před hasičskou zbrojnicí, kde se hned uskutečnila pořadová příprava. Nám se velice povedla a díky bezchybnému výkonu velitele i týmu jsme neobdrželi ani jeden trestný bod. Letos poprvé se praktikoval nový způsob hodnocení, kdy se výsledné umístění počítalo jako součet bodů z jednotlivých disciplín. Nula bodů za pořadovku a tím pádem jen jeden bod v tabulce nám dával slušnou výchozí pozici, kterou jsme chtěli přetavit v dobré umístění.

Konal se průvod obcí se zastávkou na položení věnce u pomníku na náměstí a dále se pokračovalo až na hřiště, kde nás domácí pořadatelé přivítali ukázkou zásahových obleků. Samotnou soutěž jsme zahájili během na 100m s překážkami. Stále jsme řešili problém s helmami, které jsme neměli. Naše kovové plembáky opravdu nevyhovovaly, a skákat s nimi překážku bylo spíš o zdraví, než aby helma chránila hlavu. Díky ochotě hasičů z Louňovic jsme odběhli celé stovky v jejich helmě, což nám velmi pomohlo. Hned prvním během prolomil Milan Koubík hranici 20s a časy dalších lidí nebyly o moc horší. Slušná forma běžců se projevila na výsledném součtu 3 nejlepších časů, které se počítají do hodnocení. V zápise se počítal čas 65,22s, který znamenal druhé místo v této disciplíně. Další krok jsme tedy měli za sebou. Nechtělo se tomu věřit, že před disciplínou požární útok jsme vedli soutěž se třemi „trestnými“ body na kontě!

Pomalu se vše připravovalo na útoky mužů a my jsme cítili, že by to dnes mohlo vyjít. Výhodou bylo i startovní číslo 12, a tak jsme znali časy soupeřů a věděli, jaký čas je nutné zaběhnout pro dosažení úspěchu. Jen jsme si říkali, že je musíme dát pozor na nasáklý povrch kolem základny, aby nedošlo ke zbytečnému uklouznutí. Soupeřům se moc nedařilo a tak jsme věděli, že na první místo postačí pátý nejlepší čas z útoku. Byl to právě čas 36,22s, který jsme museli pokořit, abychom vyhráli celou soutěž. S tímto vědomím jsme šli na start. Příprava proběhla s mírnou nervozitou, start v pořádku a náběh k základně se povedl obstojně. Nabráno mírně pomaleji, spíše na jistotu a mašina už tlačí vodu do hadic… Právě v tomto okamžiku ale došlo k pochybení „rozdělovače“. Špatně zapojené céčko ho donutilo zavřít uzávěr C,tak aby se nechal spoj opravit. V této chvíli už mu ale běžela voda za zády, a jakmile celý proud vběhl do rozdělovače, který byl průchodný jen z poloviny, nastal problém. Mašina stále dávala maximum vody a v hadicích vznikl velký přetlak a BUM!!!…

 

p5210035

Uprostřed hřiště byl vidět jen gejzír vody sahající do výše několika metrů. Tým ještě nevěděl co se stalo, s doměním že se pouze rozpojily koncovky jsme se snažili vše zachránit, ale už to bylo zbytečné. 20cm díra v „béčku“ se nedala nijak zacelit a tak jsme museli sklonit hlavy a vzdát to. Útok na prvenství byl zmařen. Tím více nás to mrzelo, že potřebný čas, kterého jsme museli dosáhnout byl velmi pomalý, a dobře rozjetý útok by ho jistě pokořil. Prvenství získali domácí, ačkoliv nebyli zdaleka nejlepší. Rozhodla pořadová příprava, která se stala podstatným prvkem v hodnocení.

V naší hasičské zbrojinici nám bude navždy viset plakát připomínající tuto soutěž a je na něm napsáno: „Stovky vyšly jako… Prasklo béčko, jinak první místo!!!

Blanický rytíř III.

Jedna z málo soutěží PS-8, která na okrse zbyla, se koná právě Louňovicích pod Blaníkem. I letos jsme sem vyjeli jen se strojem PS-8, se kterým sme chtěli útočit na přední místa v této slabší kategorii.

Soutěže se nezúčastnilo moc družstev a v naší kategorii jsme byli jen my a družstvo domácích. Hned prvním pokusem domácí nasadili laťku velmi vysoko s dosaženým časem 31,00s. My jsme stačili pouze odpovědet časem 34,50. Ve druhém kole se už domácí nezlepšili, a tak jsme museli zabojovat my a zlepšit svůj výkon o několik sekund. I přes velkou snahu jsme nedokázali velkou mezeru stáhnout. Povedlo se nám jen upravit dosažený čas na hodnotu 33,50s. Za tento čas se nemusíme vůbec stydět. Vždyť sme i se slabším strojem porazili několik týmů v silnější kategorii. Byl to prozatím náš nejlepší čas na PS-8, ale na domácí to dnes nestačilo. Na „béčkách“ nám vypomáhal oba útoky Roman Vítek z družstva SDH Načeradec, který ovšem zaplatil svoji výpomoc bolestivým zraněním ruky. V kategorii PS-12 dosáhlo družstvo Louňovic neuvěřitelný čas 18,40s. Prvenství přidaly také jejich ženy. A tak mohli domácí slavit naplno, získali málokdy výdaný hattrick a oslavy jistě trvaly až do rána…

 

Okresní soutěž ve Vlašimi

Využili jsme možnosti se přihlásit na okresní soutěž v požárním sportu ve Vlašimi. Na okres by měly postupovat nejlepší týmy z okrskových soutěží. Ale protože nedochází k naplnění kapacity, jsou přijímána všechna družstva, která se přihlásí. 10.6.2006 bylo tedy naší premiérou na podobné soutěži. V minulosti se družstvu SDH Daměnice povedlo na okrese několikrát zabodovat, ale to platili jiné způsoby závodění a provádění disciplín. Hodně se toho změnilo, a tak jsme i my byli zvědaví, jak se nám povede nebo nepovede navázat na někdejší výsledky z 80-tých let.

Na tak velkou soutěž jsme nebyli moc připravení. Hlavně nemáme tolik lidí, abychom obsadili všechny disciplíny. Z toho důvodu jsme požádali o pomoc Martina a Standu Zvárovi, kteří souhlasili a byli součástí našeho družstva. Jednalo se o velkou posilu pro tým v běžeckých disciplínách, takový tajný trumf v rukávu.

Po ránu

Hned ráno se konala prezentace. Tradičně se začíná brzy a kolem 9.00h se je už rozběhnutá první disciplína 100m s překážkami. Soutěž je časově hodně náročná a rozhodují vyrovnané výkony. Proto jsme si museli vyzkoušet trať, otestovat bariéru a trochu se do toho po ránu dostat. V první disciplíně se počítají 4 nejlepší časy jednotlivců z družstva, je tedy nutné mít 4 vyrovnané běžce. Pěkně to odsýpá, starty jdou hned za sebou, protože se musí vystřídat všichni běžci 2×. Jako první od nás se rozběhl Milan Koubík a hned vystřihl čas 19,66s. Celkově se naše časy pohybovaly kolem hranice 20s, což byl velmi dobrý výsledek. Ve druhých rozbězích se ale hodně rozběhl Standa Zvára a fotobuňku prolétl časem 18,99s. To už jsme znali i další časy, a s výsledky jsme museli být při naší premiéře spokojeni. Výsledková tabule ukazovala že po první disciplíně sídlíme na 4.místě s mezičasem 80,34s.

Po obědě

Dopolední program zakončilo vydávání tradičních řízků s chlebem k obědu. Určitě nám občerstvení bodlo. Čekal nás ještě dlouhý program, a energie se musela nějak dobýt. Hned poté se šlo na disciplínu štafeta 4×100m s překážkami. Vybrali jsme čtveřici: Michal, Martin, Milan a Standa. A ti šli pokořit ovál stadionu posetý překážkami. 1.úsek v podání Michala a jeho překonání baráčkuneměl chybu. Všichni jsme věděli že je to velmi náročná část trati, a navíc jsme ještě ráno netušili, jak se baráček vlastně zdolává. 2.úsek už bylo fofr v podání Martina 3.úsek je vždy zrádný, práce s hadicemi a rozdělovačem se musí provést bez chybičky a tak to také vypadalo. 4.úsek kde se přenáší Minimax se povedl dost rychle, a tak štafeta dosáhla času 68,85s. Na první pokus o štafetu to dopadlo výborně. Chybičky by se našly, ale ve výkonu převládaly spíše pozitiva. Po druhých disciplínách jsme se ustálili na 5.místě, ovšem s minimální ztrátou na špici, která byla hodně vyrovnaná.

Útok

S vědomím, že je potřeba zvládnout i poslední část soutěže, jsme nastupovali k požárnímu útoku. Před námi se již některé útoky nevydařily a několik favoritů odpadlo. Okolí základny bylo již značně promáčené, voda se nepříjemně držela a to ztěžovalo podmínky. Po startovním výstřelu jsme se vrhli vstříc osudu. Chvilková nepozornost způsobila pád jednoho člena, který rozhodil většinu připravené základny. Velice složitá situace způsobila určitě lehké zpoždění.

okres

Ale právě malé zaváhání zpomalilo oba proudy, kteří nestihli včas doběhnout až k nástřikovým čarám. Nástřikové terče na 10l jsou velmi zrádné a vyžadují kvalitní nástřik. Ten se ale z větší dálky moc nedařil. Kluci vepředu zabojovali a terče přece jen naplnili. Velmi podivně se ale měřil čas. Původní časomíra byla pro nefunkčnost nahrazena ruční, a rozhodčím co měřili ztěžovala viditelnost rozprášená voda. Podle obou našich proudařů si rozhodčí dali hodně na čas, než zmáčkli stopky. Nedá se to nijak dokázat, a tak nebyl podán ani protest. Ale právě tento moment nás asi stál pozici na 3.místě. V konečném součtu časů jsme ztratili na SDH Všechlapy(3.místo) pouze 1,14s! Takto zanedbatelný rozdíl byl možná proměřen právě na útoku. Ale hlavní chybou bylo nedotažení proudů až na konec. Mohli jsme nastříkat daleko dříve, musíme vzít chybu na sebe.

První seznámení s okresní soutěží máme za sebou. Nečekali jsme že budeme soupeřit mezi horní části tabulky. Bereme naše vystoupení jako cennou zkušenost, ale zároveň jsme si dokázali, že na ty nejlepší ztrácíme jen velmi málo. A v dalších letech s námi musí všichni počítat.

 

 

Rok 2003

Jak to všechno začalo

 

Naše družstvo dobrovolných hasičů se vytvářelo už od roku 2002. Do stávajícího sboru přistoupilo několik mladých členů s cílem omladit členskou základnu a pokusit se zapojit do hasičských soutěží, kterých se náš sbor v minulosti často účastnil.

31.5.2003 jsme se vydali na naši první hasičskou soutěž. V rámci výročí založení sboru v Horní Lhotě se zde konala okrsková soutěž družstev patřících do okrsků Načeradec, Louňovice a Pravonín. Soutěžní družstvo ve složení: Janouš Josef, Dědek Vladimír, Smetana Jan, Smetana Michal, Nerad Tomáš, Koubík Milan a Vítek Lukáš se poprvé vydalo vstříc konkurenci ostatních sborů.

nastup

Nejdříve se konal slavnostní průvod od hasičské zbrojnice vesnicí až k hřišti na návsi. Pamatuji si jak se během pochodu velitel chlubil ostatním že má v mužstvu nové posily a odněkud ze zadu se ozvalo: „Spíš poslaby…“. Až tak sme působili zdatně! Ale nám to chuť do prvního závodu nevzalo. Po uvítání sborů začala soutěž dětí a žen a pak přišli na řadu muži. My jsme prováděli svoji první disciplínu v běhu na 100m s překážkami. Nidky jsme nic podobného neběželi, tak jsme si celou dráhu napřed vyzkoušeli a šli to naostro. Dosažené časy průměrně kolem 23s nebyli zrovna nejlepší, ale napoprvé to celkem šlo a každý si odzkoušel jak se to má asi dělat. Předvedli jsme různé styly běhu. K vidění byl let střemhlav přes bariéru, styl přeskoku ala Spiderman, a také klátící se větrolam na kladině. Začátky jsou vždy těžké.

Na požární útok jsme šli asi v půlce startovního pole. S půjčenou stříkačkou PS-12 jsme chtěli předvést kvalitní útok jaký jsme si natrénovali den předem u rybníka v Daměnicích. Příprava na základně probíhala chaoticky, měli jsme problém tam vůbec všechny ty hadice poskládat, ale nakonec se to nějak podařilo. Po odstartování začal opravdový boj o přežití. Mužstvo přiběhlo k základně a v tom fofru každý spojoval co se dalo. Hadici na rameno a utíkat co to dá. Jenže v té době kdy ostatní pádili k terčům hledal košař spadlou helmu(vlastně plembák) který musí být za každou cenu po dobu útoku na hlavě… Takže místo rychlého nasátí vody byla malá estráda pro publikum. Se starým vybavením se nedal udělat moc dobrý čas. Navíc savice nešly ani dobře spojit, a ačkoliv terče byly sestříknuty, výsledný čas nebyl uznán právě pro nespojené savice. První útok skončil diskvalifikací…

Vzali jsme všechno sportovně, naše první vystoupení bylo rozporuplné, ale pro nás bylo důležité, že jsme se zúčastnili. Nakonec jsme skončili v mezi posledními. Naši budoucí soupeři nás převálcovali, ale museli s námi začít pro příště počítat.

 

Podblanický pohár Býkovice

Teplé prázdninové počasí nás přivítalo na 5.ročníku Podblanikého poháru v požárním útoku. Vzhledem k tomu, že jsme stále vlastnili jen slabší stroj PS-8, přijeli jsme se zúčastnit jen slabší kategorie. V týmu se odehrály dvě změny. Na savice nastoupil Tomáš Nerad a levý proud běžel Jirka Kubík. Oproti poslednímu vystoupení z okrsku jsme se chtěli vytáhnout a dopadnout snad lépe než na jaře.

pohary

Soutěž probíhala ve 2 kolech ze 2 základen. Takže měla rychlý spád. Hlavně zde jsme pozorovali týmy se silnějšími stříkačkami a učili sme se nový styl nabírání. Se skromností nám vlastní si dovolujeme tvrdit, že patříme k prvním týmům na okrese, které do stroje PS-8 nabírali. Prolomili jsme tvrzení, že to NEJDE! A právě tímto stylem jsme vytvořili průběžně první soutěžní čas po prvním kole. Minimálně na této soutěži jsme byli průkopníky, protože většina týmů v druhém kole začala náš styl napodobovat a vzhledem k tomu, že to není nic těžkého, povedlo se bohužel družstvu z Ratměřic náš vedoucí čas překonat. Odveta se nám ale nepovedla. Druhý útok jsme nedokončili, a tak nám muselo stačit druhé místo, které bylo ovšem nad naše očekávání. Když jsme stále vedli, byli jsme dost překvapeni, že bychom mohli soutěž vyhrát, ale bohužel se tak nestalo. Přesto jsme byli s průlomovým časem 44,22s spokojeni. Tedy až na „rozdělovače“ Jednu, který slíbil, že skočí do kádě za jakýkoliv čas pod 45s. A šup ho tam! Jen pár desetin, ale splnilo se… A tak musel Jenda dobrovolně do kádě. Určitě mu to nevadilo. V takovém horku to bylo spíše příjemné. A byl si vědom, že náš první větší úspěch se musí oslavit jak se patří. Za zmínku stojí 3.místo družstva z Vračkovic, kteří se na nás marně dotahovali. Byl to také na dlouho poslední okamžik, kdy jsme byli ve startovním poli tak blízko sebe.